Senátor Jaroslav Doubrava: Školství potřebuje komplexní přestavbu

Spíše než povinné předškolní vzdělávání dětí ve věku do pěti let by bylo lepší zavést desátou třídu. Bylo by to podstatně účelnější než novela školského zákona, která de facto stejně zavádí desetiletou školní docházku. V rozhovoru to uvedl senátor Jaroslav Doubrava (zastupitel Ústeckého kraje a člen Severočeši.cz).

Jak vnímáte novelu školského zákona, která by kromě jiného měla přinést povinnou maturitu z matematiky nebo místa ve školkách pro dvouleté děti?

Jsem přesvědčen o tom, že školství by potřebovalo komplexní přestavbu. V podstatě by bylo lepší vrátit se k systému, který zde již byl a osvědčil se. Nerozumím tomu, proč si každá škola určuje, co bude děti učit a co ne. V této souvislosti nechápu, proč byly zrušeny závazné osnovy pro školy, protože pokud dítě přejde na jinou školu, může propadat, zatímco na předchozí škole bylo premiantem, protože se učí něco jiného. Nevím, proč boříme něco, co bylo funkční, pokud v tom tedy není nějaký záměr.

Celou slavnou inkluzi považuji za totální nesmysl se stejným cílem, jako je zrušení jednotných osnov. Já bych chápal to, že jsou do škol zařazovány tělesně postižené děti, ale nemohu se smířit s tím, že by ve třídách byly duševně postižené děti, které za to samozřejmě nemohou, byla by to ale brzda ve výuce těch zdravých školáků. Již jsem říkal několikrát, že pokud jde o tyto děti, nejlepší systém byl systém zvláštních škol, které byly výukou přizpůsobeny schopnostem žáků a měly tak největší šanci je něco naučit.

Podle mého názoru jsou tyto novinky snahou vychovat z našich dětí národ hlupáků, kteří se lépe ovládají než vzdělaní lidé.

S tím souvisí i problematika učňovského školství. Ústecký kraj se snaží snižovat nezaměstnanost, budují se průmyslové zóny, ale chybějí kvalifikovaní dělníci.

Nepochopím, proč by musel mít třeba zedník maturitu. Ten přece potřebuje šikovné ruce stejně jako klempíř či truhlář. Ať si jí udělají, chtějí-li jí mít a mají na to hlavu. Pochopil bych potřebu vyššího vzdělání u obsluhy například CNC strojů, kde je potřeba ovládat počítačovou techniku. Víte, naštěstí jsme každý přírodou vybaveni jinak. Někdo má šikovné ruce, jinému to lépe myslí. Mám kamarády a známé intelektuálně velmi zdatné ve vědních oborech, ale kdyby měli zatlouct hřebík, skončilo by to špatně. Za další, co vidím jako velmi špatné, je v podstatě zničení učňovského školství. Dříve každá velká továrna měla své učiliště, kde si vychovávala dělníky. Nyní se k tomu s velkou slávou vrací, jako teď tuším v Mladé Boleslavi. A představa, že nás zachrání nevzdělaní migranti, je samozřejmě mylná.

Školy dnes chrlí stovky a tisíce středoškoláků či vysokoškoláků s velmi pochybným vzděláním. Přitom bylo, jak jsem řekl, v podstatě zlikvidované učňovské školství. Co je nám platné, že budeme mít stovky a tisíce manažerů, když budou bez šance najít uplatnění, když nebudeme mít kvalifikované dělnické profese. Nemyslím si, že dříve bylo na škodu mít kvóty pro počet vysokoškoláků na určitý obor, kteří ale pak měli práci zajištěnou, na rozdíl od části těch dnešních.

Jsou dnes pedagogové připraveni na dostatečné úrovni?

To je věc, kterou lze těžko posuzovat v džungli, jež panuje v českém vzdělávacím systému. Hodnotit by se to dalo, kdyby čára vzdělávání byla pro všechny stejná. Nyní ale měřítko těžko najdeme.

Pokud dnes srovnáme české školství, které kdysi mělo ve světě obrovský kredit, se zahraničím, začínáme pokulhávat.

Samozřejmě, pokud vím, byla před převratem v roce 1989 vzdělanost českých dětí hodnocena do pátého místa na světě, dnes jsme sotva na 65. místě a padáme dál. Jen meziročně jsou poklesy velmi citelné. Jak je možné, že to nikoho netrápí a nezajímá. Souvisí to i s určitou nekoncepčností na ministerstvu školství.